A už jste naše. Tedy kočičí

Šelmy jsou poměrně inteligentní, protože v přírodě je mnohem obtížnější si něco ulovit, než se napást. Proto oplývají různými povahami, podobně jako my lidé. V případě Vaší kočky u maminky jste asi narazili na nedůtklivé a možná i z kotětství poznamenané zvíře, ale ty dvě, které máte nyní, Vám to bohatě vynahrazují. Tak přeji nekonečně vzájemné kočkočlověčí radosti a lásky

Já jsem pro změnu celý prosinec lítal s mým už starým kocourem po doktorech a všechno ostatní šlo stranou. Nikomu to nepřeju.

Naštěstí to dobře dopadlo.

aspoň tak.

Vítejte mezi kočičníky :-)

Moc hezké, a krásné fotky. Zejména " hadrová panenka" je kouzelná. My máme momentálně kočičky čtyři. Měli jsme takové, co se narodili u nás, i nalezence, za x let, co chováme chlupaté miláčky, to všechno byly osobnosti. A jestli kočičky dokáží projevit lásku? Určitě ano. Ze čtyř našich číčí jsou tři z útulku. Dvě jsme si přivezli najednoum vlastně jsme šli pro jednu, a brášku - řidiče - zaujal jeden kocour. Bráška řekl - no podívej, ten je, co? Kocour byl totiž obřík - jako bráška Tak jsme přibalili kocourka, a takovou lásku, jaká bují mezi bráškou a Macíkem, to se jen tak nevidí. Prostě Macík vrací bráškovi to, že mu dal domov a péči, skutečně vrchovatě. Po půl roce jsem si jela ještě pro jednu kočičku, a Kikuška mě už pět let hladí pacičkou, stejně, jako já hladím ji. je to můj stín, a obvykle je vždy u mně, na dosah. Ovšem třetí Čičí - ta sice prskala a sekala dva roky, teď však je schopna sedět na klíně a příst hodinu v kuse. Já prostě ty moje čtyři chlupaté miláčky miluji. ( I ty čtyři pejsky, co jsme jim také dali domov.)

Kočkařům odpustím i hrubky. Krásné! Ale věřte, že i bestii člověk miluje

děkuji za ohleduplnost :-)